ICE
InterCityExpress (zkráceně ICE) je označení vysokorychlostních vlaků provozovaných společností Deutsche Bahn (DB) na území Německa a v a v sousedních zemích (Rakousko, Švýcarsko, Nizozemsko, Belgie, Francie).Výrobcem jednotek je konzorcium vedené firmou Deutsche Waggonbau AG a včetně Siemens AG, DUEWAG a Fiat Ferroviaria. Mimo zakázek pro německé dráhy vyrobilo vlaky rovněž pro Španělsko a dostalo objednávku z Ruska a Číny
.
Síť vlaků ICE obsluhuje okolo 180 stanic. Vlaky jsou provozovány na trasách v jednohodinovém nebo dvouhodinovém taktu. Na částech tras jezdí pouze jednotlivé vlaky mimo takt. Z 130 stanic ICE v Německu je okolo 80 stanic obsluhováno alespoň ve dvouhodinovém taktu, z 50 stanic v zahraničí je takto obsluhováno okolo 15 stanic. Na některých tratí je z důvodů překrývání více tras ICE dosahováno půlhodinového taktu (Norimberk - Mnichov, Kolín nad Rýnem - Frankfurt nad Mohanem, Göttigen - Kassel - Fulda.
Oproti jiným vysokorychlostním systémům v Evropě i mimo ni je systém ICE s průměrnou vzdáleností mezi stanicemi 70 km výjimečný. Vyplývá to z polycentrické struktury rozmístění velkých sídel v Němecdku, které nemá jedno velké centrum jako jsou např. Paříž, Madird nebo Tokio. Z tohoto pohledu je také kritizována nevyváženost tras systému: malá města jako Horb nebo Neckaru a Rottweil (cca 26.000 obyvatel), Montabaur (12.500 obyvatel), Oldenburg v Holštýnsku (9.700 obyvatel) patří k nejmenším městům obsluhovaným pravidelně systémem ICE. Naopak existují velká města jako Mönchengladbach (262.000 obyvatel) nebo Chemnitz (245.000 obyvatel), která jsou obsluhována pouze vlaky InterCity.
Vedení nových tratí a výstavba stanic na nich jsou často předmětem sporů. Např. v rámci projektování trati Rhein/Main – Rhein/Neckar se vede dlouholetý spor o to zda má být Mannheimské hlavní nádraží přímo napojeno na tuto trať nebo má město obcházet a provoz v úseku Stuttgart - Frankfurt nad Mohanem tak být provozován bez zastavení.
Vysokorychlostní doprava (s rychlostmi nad 200 km/h včetně) může v Německu využívat mnoho tratí. Vedle rekonstruovaných tratí, které jsou na rychlost 200 km/h rekonstruovány již od 60-tých let, bylo od roku 1991 uvedeno do provozu pět nově vystavěných vysokorychlostních tratí pro rychlosti 250 - 300 km/h, další jsou stavěny nebo plánovány. Vedle vysokorychlostních tratí využívají vlaky ICE i běžnou železniční síť pro rychlosti do 160 km/h. Nejdelší úseky s nejnižší rychlostí, které jsou vlaky ICE pravidelně pojížděny jsou stoupání u Geislingeru (70 km/h na 7 km), na Frankenwaldbahn (12 km 70 km/h, pro vozy s naklápěcí technikou 80-110 km/h) a úseky tunelů Schwarzkopftunnel (70 km/h). Dokončením plánovaných úseků budou odstraněny mezery v německé vysokorychlostí síti.
Technické parametry
|
Článek sestaven na základě internetového zdroje WIKIPEDIA.org
Náhledy fotografií ze složky ICE
